Je mnoho hypotéz a úhlu pohledů, které řeší lidskou psychiku. Dostávám dotazy typu, co si myslím o určité psychické nemoci, článku, videu, přednášce, informacích, které mluví o DEPRESI, FOBIÍCH, SYNDROMU VYHOŘENÍ, ÚNAVOVÉM SYNDROMU a dalších.
Můj pohled je asi zhruba takový: mezi mými klienty je mnoho z těch, kteří těmito potížemi trpí či trpěli. Diagnózy jako deprese, SYNDROM VYHOŘENÍ (a tento syndrom je vidět v genetickém nastavení naprosto jasně), úzkost, různé fobie a další psychické potíže jsou v dnešní době terčem pozornosti, protože TRÁPÍ mnoho lidí, ale zdaleka se netýkají nás všech. Trápí a zasahují jen TY, kteří SVÝM NASTAVENÍM k nim inklinují – genetickým životním nastavením.

Každý z nás je geneticky nastaven tak, že svým daným nastavením se více či méně přibližuje k nějakým zdravotním, ale i psychickým potížím. Každý z nás to má však JINÉ, a proto je na to třeba nahlédnout ze správného úhlu, pohledem konkrétního VNITŘNÍHO NASTAVENÍ.
     Jelikož jsem měla možnost pracovat v prostředí psychiatrie a být u práce dětského psychiatra a psychologa (který má na starosti nejen děti, ale i rodiče a celou rodinu) několik let, mohu říci, že to, co mohu posoudit a co jsem měla možnost denně vidět je, že tento obor dokáže mnohé postihnout a napomoci k udržení stavu či zlepšení. Avšak díky použití jen určité možnosti prohlédnutí do „nemocného“ (nebo spíše nepochopení člověka sama sebou i okolím, zasaženého nejen rodovými zátěžemi) není možné nahlédnout HLOUBĚJI. To klíčové, co tento obor psychiatrie a psychologie zatím neumí je, že se nedokáže podívat do genetického nastavení, do přesných ZÁTĚŽÍ, které člověk do svého života dostal, kde leží to KLÍČOVÉ, co se oklikou a různými technikami a testy hledá, pátrá a mnohdy stejně nedá najít (a když, tak jen částečně, polovičatě, nepřesně…).
Pokud má někdo deprese, syndrom vyhoření, úzkost, různé fobie…, vychází to přesně z jeho životního (genetického nastavení) – vnější okolnosti, vnější dramata života jsou již jen druhořadá a je to následek – to klíčové je nastavení člověka – jeho genom a ten lze přečíst (ale jinak než ho čtou vědci) a v tom pozitivním případě mu niterně porozumět a potíže do hloubky pomalu odstraňovat.

Dokud nenahlédneme tam, kde to „NAŠE“ je již naším narozením zapsané a neporozumíme svému konkrétnímu životnímu nastavení, budeme se jen dohadovat a odhadovat, jaké jsou PŘÍČINY našich nejen zdravotních či psychických potíží. Ale u mnohých z nás to neznamená, že i když odhalíme příčinu, že dokážeme rychle své potíže odstranit. Vše vyžaduje hlubší porozumění a uvolnění a někdy to za celý svůj život nestihneme.

     Tak jak před časem napsal můj muž, se kterým spolupracuji tento článek, který také může ledacos napovědět: DEPRESE

Deprese je stav, kdy je člověk pod tlakem svých mentálních a emocionálních vzorců chování, které se projevují v chemických a elektrických procesech uvnitř našeho těla a v důsledku (v tom horším případě) v neschopnosti našeho těla normálně a zdravě fungovat a žít. To proto, že naše fungování a průtoky energie a živin v těle jsou na místech odpovídajících našim energetickým blokům přiškrceny a deformovány a tělo se to snaží zachraňovat z náhradních zdrojů, které se mnohem rychleji vyčerpávají a tělo tak chtě nechtě trpí. Deprese je diagnóza, ale ve skutečnosti jde v případech všech chronických problémů (a nejen těch zdravotních) o pokroucení konkrétních vzorců chování zapsaných od narození v naší DNA. A i když si svého utrpení a problémů budeme vědomi, naše snaha něco s tím „udělat“, svému pokroucení zabránit nebo se mu vyhnout (což je vesměs to jediné, o co se všichni snažíme a navzájem se k tomu vedeme) má přesně opačné účinky a výsledkem bývá jen to, že se v nás zmíněné zablokování přirozeného toku energie vycházející z pokroucení našich vzorců chování ještě více prohlubuje a zarývá nám pod kůži. Klíčovým faktorem v pozadí, který definuje kvalitu našeho života je jediná věc: frekvence našich životních vibrací, jinými slovy – frekvence, prostřednictvím kterých vyzařujeme své životní vzorce, frekvence, které jim dávají charakter, vitalitu a míru vyjádření své přirozené kreativity a (často zapomenutého) životního světla. Vždycky je dobré se pro začátek těchto citlivých věcí emocionálně dotknout v rámci nějaké cílené (!) terapie, ale při následné hlubší práci je nezbytné vždycky dokázat rozpoznat a vědět, s jakými konkrétními vzorci to má ten který z nás co do činění a že práce s nimi jde (na rozdíl od našeho obvyklého očekávání) o puštění se naší snahy s tím „něco udělat“. Naopak – přijmout své nefunkční vzorce jako svou přirozenou lidskou součást a s nimi sám sebe jako lidsky nedokonalou bytost je jedinou cestou k uvolnění naší nekonečné snahy s tím za každou cenu něco udělat. Přesně to je totiž ten jediný a pravý projev skutečné sebelásky – soucitu a respektu sám k sobě a k životu samotnému. To s sebou přináší konečné uvolnění našich obranných vzorců a naší snahy mít svůj život a jeho projev pod kontrolou. Od tohoto přirozeného uvolnění našeho vnitřního tlaku se vlastně odvíjí jakékoli uzdravování a slaďování se s životem, s osudem a s energiemi vesmíru. Ale nezapomeňte – budete mít proti sobě velmi mocného protivníka, který Vaše obranné vzorce uváděl do života a tím je Váš rozum. Rozum právě proto nedokáže překročit svůj vlastní stín a není možné se mu ani stavět. Proto se s ním musí vždycky zacházet velmi citlivě a nepřímo.