Lidé stále hledají svou vnitřní PŘIROZENOST – sami sebe.

Lidé stále hledají svou vnitřní PŘIROZENOST – sami sebe.

Dokud se nepodíváme „do svého přesného genetického nastavení“, tak to neuvidíme – možná k tomu časem trochu dojdeme nebo si budeme namlouvat něco, co nejsme.

Do genetického nastavení se dá (pokud to člověk umí, nahlédnout a přečíst ho, zpřístupnit ho ostatním). Je to moje každodenní práce s klienty. Informací kolem tohoto tématu je spousta a cesta dlouhá, sice třeba dobře míněné pohledy, rady, ale i rádoby zázračné techniky, návody, které ovšem stále krouží jen kolem. Každý z nás je jinak geneticky nastavený, má jiné genetické vlivy i z předchozích generací a dokud se člověk nepodívá opravdu do svého „nastavení“, do sebe, nerozpozná sám sebe, těžko se mu posouvá dál. Častěji lidé odhalí, alespoň třeba částečně své vědomé vzorce. Ovšem to, co mají skutečně zapsáno vědomě i nevědomě a co to „opravdu ZNAMENÁ“, co je za tím, sami nerozklíčují (rozum na to nestačí, není to ve velké části logické a lidé potřebují a upoutávají se k tomu, aby to logicky mohli uchopit). Denně s lidmi absolvuji konzultace a zpřístupňuji jim jejich genom a vidím, jak netuší, co v sobě mají, jak některé věci odmítají, nerozpoznají, mají v sobě bloky z dětství (ale nejen nějaké, konkrétní – zapsané v genech). Nelze kopírovat od ostatních, to, co funguje mně, nebude fungovat Vám. To, co funguje někomu úspěšnému nebude fungovat ostatním – možná manipulační techniky, přesvědčovací techniky a naučené „jakoby“ správné komunikační schopnosti chvíli budou fungovat, vypadat dobře, ale vrátí se tato nerovnováha jinudy a člověka to zase někde zabrzdí (nemocí, potížemi v rodině…). Jediná cesta je PŘIROZENOST a ta z Vás buď vyzařuje nebo ne – pokud ji někdo zahraje, je vidět a jen lidé nevidící a neslyšící život na ni zaslechnou a člověka „manipulujícího“ následují. Pokud je manipulace ve prospěch ostatních, je to – pokud to člověk myslí čistě, správná manipulace, ale opak je častou realitou. Každý z nás si musí dovolit dozrávat, procházet své utrpení a nechtít být jinde, než má být, nepředbíhat. 

Lidé, kteří nesou světlo, často trpí více. Vnitřní spokojenost je něco jiného, než přehrávaná spokojenost, má jiný vibrační náboj. Hledat štěstí a klid je hezké, ale je to jen o pohledu, co to vlastně znamená. Často nevidíme, jakých darů se nám od života dostává, díváme se jinam a upoutáváme se k jiným falešným detailům, k iluzi a dnešní doba nás všechny tlačí prohlédnout a posunout se, ale to není otázkou učení, dělání, ale porozumění sami sobě, pouštěním se tlaků a přijmutí života takového „jaký mám“ a rozpoznání, kdy mám správně zareagovat na podnět, na život. Dokud člověk nebude opravdu upřímný sám k sobě, ke svým emocím, nedostane se tam, kam míří. A také přijetí toho, že STRACH nám do života patří a je jen třeba vědět jak ho uchopit, přijmout a dokázat i se svými strachy žít.

Aby člověk mohl dosáhnout změny způsobu svého chování, potřebuje čas. Nějakou změnu můžete sice udělat hned teď a vidět výsledek okamžitě, ale k přeprogramování svého dosavadního celoživotního nízkofrekvenčního směřování je třeba zároveň i určité odhodlanosti a vytrvalosti.

By | 2018-04-14T22:14:44+00:00 Duben 8th, 2018|Nezařazené|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lidé stále hledají svou vnitřní PŘIROZENOST – sami sebe.