Děti s ADHD

Děti s ADHD
Mnoho rodičů trápí diagnóza ADHD u jejich potomků a neví si s ní mnohdy moc rady. Dostupné možnosti, jak se dostat k informacím jsou knihy, Pedagogicko – psychologická poradna nebo psycholog či psychiatr. I přestože jsou to lidé studovaní, mají stále jen omezené možnosti, jak na situaci nahlédnout, přesto je to jistě nápomocné a potřebné. Většina rodičů si tímto kolečkem projde, potvrdí se jim diagnóza ADHD a kolečko i začarovaný kruh se roztáčí. Některé děti dochází na kontroly do poradny, jiné na psychiatrii a některé dokonce berou Ritalin či jiné léky. Škola je dalším krokem, kde buď nastane akceptování takového dítěte nebo naopak další „odmítání“ a tresty (ono to potom zasahuje nejen dítě, ale i rodiče a všichni se dostávají pod velký tlak), takové postupné přicházení o sebeúctu a z toho vyplývající vnitřní „odpor“ dítěte a následné přídavné zdravotní potíže ze stresu. Některé děti skončí v soukromých školách, některé ve Waldorfské škole a ostatní v běžné Základní škole.
Prošlo mi pod rukama mnoho dětí a jejich rodičů, nejprve jsem tuto diagnózu mohla sledovat při práci na dětské psychiatrii (jako asistentka psychiatra a psychologa), kde děti s ADHD byly už v té době určité procento „pacientů“. Dětí přeci jen výrazně přibylo (protože se více rodí dětí se vzorci, které se diagnostikují jako „problémové nebo snad nemocné“). Nyní se na děti umím podívat ještě „jinak“ – hlouběji, pohledem do jejich GENETICKÉHO nastavení a mám možnost vidět, co se v tom konkrétním dítěti odehrává, jak je geneticky vybavené, jak s ním zacházet – vychovávat, jaké souvislosti to má s rodiči, s jejich genetickým nastavením – jejich dětstvím a životem.
Nelze věci od sebe oddělit, je třeba nahlédnout „přesně“ a porozumět, co naše dítě POTŘEBUJE, proč nezapadá do „klasického“ školského systému, v čem my dospělí a generace starší jsme zkostnatělí a nevidíme dál, co je za tím vším – co je v pozadí těchto dětí, těchto diagnóz. Dokud tomuto neporozumíme, budeme se stále dívat do „zavřené knihy“, kterou zřejmě nikdy nepřečteme. Porozumíme-li tomu, co znamená vlastně ADHD u našeho dítěte, zjistíme, že je to jen označení pro dítě, které nezapadá do klasického systému, že má své specifické vzorce a že my dospělí, učitelé, lékaři, všichni lidé budeme muset přijmout, že svět se proměňuje, vyvíjí dál a že to má své důvody, a to že my jim jen nerozumíme. Lidé, když něčemu nerozumí, mají tendenci považovat JINAKOST za nemoc, postižení, protože se toho vlastně BOJÍ. Je třeba prohlédnout závojem, který nám zakrývá něco, co je třeba odhalit a podívat se za závoj, skrývající větší a hlubší tajemství života – našich genetických nastavení.
Každé dítě s ADHD má jiné genetické vzorce (genetické jsou vrozené a vryté do nás, to nejsou vzorce chování, jak je lidé běžně chápou), jiné rodiče se svými životními výzvami a tady je třeba vždy vidět celý rodinný systém – maminka, tatínek a dítě.
Je to v prvé řadě o porozumění, „kdo naše dítě je“ a jak k němu přistupovat, jak nepokroutit NEPOROZUMĚNÍM dítě ještě více, protože důsledky si neseme potom dál my rodiče, dítě i celá společnost.
Rovněž je třeba vnímat i různé demagogie, které se na toto i jiná témata leckdy šíří.
Přeji dětem nejen s ADHD větší porozumění lidí kolem nich.

By | 2018-04-19T09:34:06+00:00 Duben 19th, 2018|Nezařazené|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Děti s ADHD